Slova občas nestačí...

V místech, kde se zrodila nejen evropská civilizace, najednou člověk vidí hodně věcí jinak. A jak potvrdí nejen křesťané, jsou místa, odkud je to k zkrátka Bohu blíž. Už týden "okusuji tužku" po návratu ze Svaté země. Už týden přemýšlím, zda vůbec lze sdělit příběhy, které jsem tam potkal.... Možná, že pár obrázků poví víc...

Člověk ani nemusí být věřící, aby při vstupu do Baziliky Narození Páně cítil posvátnou úctu.

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
(Evangelium podle svatého Lukáše, kapitola 2, verše 15 až 20)

Betlém přeci zná každé malé dítě z vánočních koled a jít ve stopách dávných pastýřů k jestličkám je zážitek přehluboký.

Tiše si pak opakuje jako litanii: "Tady se to stalo....!!!"

Jako ve snu pak procházíte dalšími místy, o kterých jste dosud jen četli a slýchali... Kafarnaum s unikátním kostelem nad domem rybáře Šimona-Petra...

....a zbytky synagogy ze čtvrtého století, přesně kopírující tu, v níž Ježíš učil.

Když vyšel ze synagogy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
(Evangelium podle svatého Marka, kapitola 1, verše 29 až 34)

Chrám Pater noster na úbočích Olivové hory v Jeruzalémě, jehož zahrady jako by dodnes šeptaly....

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
Vy se modlete takto: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého."
Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.
(Evangelium podle svatého Matouše, kapitola 6, verše 5 až 15)

Do růžence míst známých z Bible přidáváte další a další obrázky, aby vše spělo k závěrečnému rozuzlení, kterou spolu s Ježíšem prožíváte ve sluncem vyprahlé v Getsemanské zahradě.

Smrtelný zápas. Krvavé krůpěje potu a nakonec odevzdání se do rukou Boha Otce.

Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň."
Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
(Evangelium podle svatého Lukáše, kapitola 22, verše 40 až 46)

Následná Křížová cesta vedoucí po Via Dolorosa už je jen fantaskním obrazem, v němž se křesťanské symboly mísí s orientálním bazarem suvenýrových krámků arabské čtvrti. Neustále se zahušťující ulička Vás doslovna vyplivne na náměstíčko před Chrámem Božího hrobu, kde Vaše pouť jen na okamžik skončí.

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.
Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
Není zde; byl vzkříšen jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."
(Evangelium podle svatého Matouše, kapitola 28, verše 1 až 7)

Ale ten konec je jen zdánlivý.

První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtění Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní."
Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?"
Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."
Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."
Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.
(Skutky apoštolů, kapitola 1, verše 8 až 12).